Byl M.R. Štefánik

sestřelen? I

Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.

Milan Rostislav Štefánik

Slovenský astronom, politik, diplomat, generál a ministr války.

Marodil se 21.7. 1880 (Košariská, okr. Senica), zemřel při leteckém neštěstí ve Vajnorech, na letišti nedaleko Bratislavy. Vyrůstal v rodině evangelického pastora, ve které se četlo z české bible. V rodině působil poučený a velmi dobrý vztah k českému národu. Často se uvádí, že po střední evangelické škole studoval u T. G. Masaryka v Praze. Masaryka znal, chodil na některé jeho přednášky a do společnosti, ale zapsán byl oficiálně na stavebním inženýrství na pražské technice. V náboženské otázce byl tolerantní a liberálně smýšlel i vůči katolíkům. Negativní názor měl jen k uherské národnostní otázce, kriticky se vyslovoval o hungarismu a proti maďarizaci. Teprve v letech 1901-1904 studoval na pražské univerzitě v Praze filozofii a astronomii, styk s T.G. Masarykem se stal intenzivnější. Politické zkušenosti a slovenské emancipační snažení poznal, a částečně i realizoval, ve spolku Detvan, byl stoupencem hlasismu.

Po absolutorium si doplnil vyšší vzdělání v Paříži, kde byla astronomie na vysoké úrovni. Pracoval na hvězdárně i v observatoři, publikoval vědecké práce. Předmětem zájmu se stala meterologie a záhy poznal a pochopil význam této vědecké disciplíny pro letectví a námořní plavbu. Pracoval v  zájmu Francie v severní Africe, v Turkestánu, na Tahiti, v Ekvádoru. O telegrafickou síť projevila zájem i francouzská zpravodajská služba, zejména když dokázal plnit i diplomatické úkoly. Potom bylo snadné získat francouzské státní občanství a francouzská vyznamenání. Stal se i rytířem Čestné legie.

Po vypuknutí světové války vstoupil do francouzské armády, v roce 1915 se stal letcem, organizoval meterologickou službu pro francouzské letectvo, létal na západní frontě i v Srbsku, krátce i na protirakouské frontě v severní Itálii.

Koncem r. 1915 kontaktoval T.G. Masaryka, který se záhy dovtípil, že má kontakty na zpravodajskou a diplomatickou službu. Masaryk v tom neviděl nic zlého, vždyť oba bojovali proti habsburské monarchii. Styk s Masarykem a podněcovaný zájem Francie o české protihabsburské hnutí přivedlo Štefánika do odbojového hnutí: Od roku 1916 pracuje Štefánik jako agilní člen Národní rady a stane se i místopředsedou. Nebyl zakladatelem legionářského sboru, ale od roku 1916 se o vojenský odboj stará a podporuje ho. Bylo to i v zájmu samotné Francie, ta mu také po nějaké době propůjčuje hodnost brigádního generála. Z organizačních a politických důvodů Štefánik navštěvuje USA, Itálii, Rusko i Japonsko. V USA se mu plně nedaří nábor krajanů pro čs. zahraniční armádu. Pro americké Čechy a Slováky je totiž výhodnější vstup do americké armády, u mnohých dobrovolný vstup urychlí získání státního občanství USA. Také finanční zajištění v případě nemoci, zranění či smrti je kvalitnější a výhodnější. Francie by jiným státním občanům nemusela nic vyplácet. Existence československé republiky byla nejistá, stát nebyl ještě vybojován a bude dostatečně finančně silný? Přitom většina krajanů brala svůj pobyt v Americe za definitivní a chtěla se po válce vrátit ke svým rodinám. Pouze několik jednotlivců se v USA rozhodlo po válce vstoupit, po svém otevření, na univerzitní studia v Bratislavě, kde byl hrozivý nedostatek studentů. Maďarské školství totiž nevytvořilo postačující základnu pro univerzitní vzdělání. Jinak ovšem platila zásada, že Slováci mohou studovat na všech českých školách, technického i univerzitního směru. Nicméně studentů ze Slovenska bylo minimum.

M.R. Štefánik se diplomaticky angažoval v USA zejména v roce 1917 a jeho náborové potíže plně chápeme. Nebylo v tom nic protičeskoslovenského či separatistického. Krajanské hnutí přece nábor podporovalo. Nicméně Štefánik byl citlivý a nespokojený, ale objektivní podmínky ho plně omlouvají, nicméně nějaké dobrovolníky přece jen získal. Nutno také dodat, že rakouská armáda, mimo menší útvary dělostřelectva, na francouzské frontě nebojovala a tudíž ani ve Francii nebyli čeští a slovenští zajatci. Nejvíce zajatců bylo na ruské a italské frontě. Tam již Štefánik působil a nelze tedy tvrdit, že by z jeho strany došlo k sabotování E. Beneše či Masaryka. Nic takového se nestalo. A rozdílné dílčí názory na nejrůznější otázky přece patří k demokratickému myšlení. Nikdo by se tomu nemusel ani dnes podivovat.

V červnu 1918 mu byla propůjčena hodnost francouzského generála, bude přece jednat se sibiřskými vládami (eserů, menševiků, admirála Kolčaka), dokonce i s Japonskem. Od srpna 1918 do ledna 1919 se Štefánik angažoval u čs. jednotek na Sibiři a je chybné mu vyčítat, že nebyl při vzniku republiky. Ani nemohl pro zeměpisnou vzdálenost a jeho nepřítomnost nebyl zlý úmysl E. Beneše.

14. října 1918 byl jmenován ministrem vojenství (války) v prozatímní československé vlády v Paříži. A znovu potvrzen i v první čs. vládě ČSR. Při návratu do republiky se stal obětí leteckého neštěstí u Bratislavy 4. Května 1919.

Neštěstí se stalo zdrojem nedemokratických, protičeských a protistátních pomluv, zejména v době, kdy se dostal k moci slovenský fašismus. Dodnes se některé pomluvy opakují a z tohoto hlediska je vhodné věnovat pozornost knize j.j. Duffacka, orientované od pomluv až k realitě dějin.

Osobně mám silný dojem, že T.G. Masaryk zcela záměrně využíval kontakty M.R. Štefánika k francouzským místům, a to co nemohl někdy formulovat sám za sebe, případně za čs. zahraniční hnutí, otevřeně řekl před Štefánikem a byl si jist, že jeho požadavek, názor, myšlenky, program apod. budou tlumočeny na odpovědných a směrodatných místech s příznivým a podporujícím komentářem sdělovatele, tedy M. R. Štefánika. Proto pomluva, že by se jej chtěl zbavit se jeví jako nesmysl. Orientace na Francii byla jednoznačná a jak se Paříž zachová v době mnichovského diktátu v roce 1938, to se přece nevědělo. Pro historika platí jen poznatek, že Francie dělá silnou politiku jen vůči slabému Německu, před silným ustupuje, bylo tomu tak i v dějinách.